Když nemůžeš, tak zastav – říkám často sobě i svým klientům.
Ano, vím, že Tomáš Baťa by se mnou pravděpodobně nesouhlasil. Jeho filozofie byla postavená na tom, že pokud něco nejde, je třeba najít cestu, jak to zvládnout, jak posunout hranice možného. A já proti této filozofii nic nenamítám – má své místo a v mnoha ohledech byla a stále je inspirativní. Ale já to vnímám jinak.
Když nemůžeš, tak zastav. Tuto větu opakuji často lidem, kteří ke mně přicházejí a nemyslím ji jen jako nějaký prázdný slogan nebo motivační frázi. Naopak, považuji ji za hlubokou pravdu, která v sobě nese možnost transformace.
Access Bars, zvědomění, přítomný okamžik
V dnešní době, v této konkrétní éře, ve které žijeme, je okolní svět už tak neuvěřitelně rychlý, že další tlak a hon za výkonem může být pro mnohé spíš destruktivní než motivační. Žijeme v době, kdy je rychlost jednou z největších charakteristik naší společnosti. Rychlá komunikace, rychlé rozhodování, rychlá doprava, rychlé změny – všechno se děje v tempu, které je pro mnohé až ohromující. A právě v této době považuji za zásadní umět se ZASTAVIT. Ne jen zpomalit, ale skutečně se zastavit.
Přiznat si, že nemůžu. Připustit, že je toho na mě moc. A umožnit si ten luxus vědomé pauzy.
Zastavit se neznamená vzdát se. To je velké nedorozumění, které si mnoho lidí nese jako podvědomý vzorec. Zastavení není selhání. Naopak, je to akt ODVAHY. Je to chvíle, kdy si dovolíme podívat se do zrcadla a zeptat se: „Co se to vlastně děje? Proč se cítím tak, jak se cítím? Proč reaguji tak, jak reaguji? Proč mě to vyvádí z rovnováhy?“ Tím, že se zastavíme, dáváme sami sobě příležitost uvědomit si to, co se nám děje, a podniknout kroky, které nás povedou k tomu, abychom mohli pokračovat s větší lehkostí, jasností a klidem.
Zastavení je také o zvědomění. Jak často si v hektickém dni, který je plný povinností, úkolů a očekávání, vůbec VĚDOMĚ uvědomujeme, co cítíme? Jak často si dovolíme jen tak být, bez toho, abychom měli pocit, že musíme něco dokazovat, někam spěchat nebo něčemu čelit? Zastavení nám umožňuje ZPŘÍTOMNIT SE. A zpřítomnění – to je klíč k tomu, abychom mohli žít vědomější a spokojenější život.
Jak se zpřítomnit? Není to složité, ale vyžaduje to praxi. Může to být například o tom, že si na chvíli sednete, zavřete oči a zaměříte se na svůj dech. Co cítíte ve svém těle? Je vaše tělo napjaté, nebo uvolněné? Co vám signalizuje? Nebo se můžete na chvíli projít venku, vnímat přírodu kolem sebe, soustředit se na vůně, zvuky, barvy. Zpřítomnění znamená být tady a teď, vnímat tento okamžik a nechat stranou myšlenky na minulost nebo budoucnost. A právě zastavení je první krok k tomu, abychom se mohli plně zpřítomnit. Na mém blogu najdete jednoduchý návod k nalezení vnitřního klidu
Důvod, proč je zastavení tak důležité, je jednoduchý. Pokud se nezastavíme, riskujeme, že budeme pokračovat v pohybu, který nás vyčerpává, který nás odvádí od sebe samých, od naší vnitřní podstaty. Riskujeme, že se budeme točit v kruhu, ve kterém budeme stále unavenější, podrážděnější a odpojenější od toho, co je pro nás opravdu důležité. Zastavení nám umožňuje vystoupit z tohoto kruhu a podívat se na svůj život z jiné perspektivy. Umožňuje nám znovu se napojit na sebe, na své potřeby, na své hodnoty.
Ano, zastavení může být nepohodlné. Může to být chvíle, kdy se setkáme se svými strachy, pochybnostmi nebo bolestmi. Ale právě v tomto setkání je obrovský potenciál pro změnu. Když si dovolíme být upřímní sami k sobě, když si dovolíme podívat se na to, co nás tíží nebo brzdí, otevíráme dveře k tomu, abychom mohli začít tvořit něco nového. Něco, co je více v souladu s námi samými.
PROTO, KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK ZASTAV. Zastav a dovol si tuto chvíli vědomého bytí. Dovol si prozkoumat, co se v tobě děje, co potřebuje tvé tělo, tvá mysl, tvá duše. A věř mi, že z tohoto zastavení může vzejít něco nového – nová energie, nový směr, nový pohled na život. Nejde o to, vzdát se nebo rezignovat. Jde o to, dát si čas a prostor na to, abychom mohli pokračovat s větší lehkostí, radostí a jasností.
